Články

Tovaryšstvo Ježíšovo ve znaku papeže Františka

Lenka Češková

Písmena IHS jsou iniciálami slov latinského spojení „Ježíš, Spasitel lidí“ (Iesus Hominum Salvator), které vysvětluje hebrejské jméno „Ješua“ („Bůh je spása“). Především se však jedná o první tři písmena řecké varianty jména Ježíš. Tento Ježíšův monogram byl hojně rozšířen v pozdním středověku, zvláště díky sv. Bernardinovi ze Sieny, lidovému kazateli z řad františkánského řádu, který žil v první polovině 15. století. S monogramen IHS se však setkáváme také v kalvinistické Ženevě.

Sv. Ignác a první jezuité monogram IHS brzy přijali za svůj, aby jím zdůraznili svůj zvláštní vztah k osobě Ježíše. Jejich nový řád byl nazván právě „Tovaryšstvo Ježíšovo“. Ignác nechtěl, aby si jeho druhové říkali „ignaciáni“ nebo „inigisté“, nýbrž si přál, aby nesli jméno „Ježíšovi druhové“, tj. ti, kteří sdílejí tentýž život s konkrétní osobou Ježíše Krista.

Existuje mnoho dopisů, které sv. Ignác nadepsal tímto monogramem. Pro titulní stranu prvního vydání Duchovních cvičení (1549) zvolil Ignác tento monogram vepsaný do slunce, symbolu, který odkazuje na spojení mezi vzýváním Jména Ježíš a osvícením. Monogram IHS vepsaný do slunce je mj. také jedním z atributů sv. Bernardina ze Sieny.

Kříž, který je vetknut do písmene H a převyšuje ho, má naznačovat, že Ježíšovo Jméno, tj. jeho identita, se projevuje především ve kříži. Kříž je Ježíšovo „Jméno“, tedy „to, můžeme říci o Ježíši.“ Tato souvislost mezi křížem a jménem byla obsažena již v monogramech, které se v křesťanské tradici vyskytovaly ještě dříve než monogram IHS. Stylizované zobrazování Krista jako „Jména, které vytváří kříž,“ bylo pro první křesťany způsobem, jak popsat Ježíše jako „Jméno“ Boží. Samotný Ježíšův život (a zvláště jeho smrt a zmrtvýchvstání) „říká“, kdo je Bůh, tj. fyzicky vyslovuje „Jméno, které bylo zjeveno Mojžíšovi.“

Jméno Boží je jakási kenoze, ani tak ne svým významem, jako svou samotnou existencí. Skutečnost, že tady je, nám dovoluje „vyslovit Boha“, „žvýkat ho“, tedy redukovat ho na úroveň lidského jazyka, popřít jeho naprostou odlišnost, jeho posvátnost. Jméno Boží v sobě má něco z rouhání. Vzývat („invocare“) Boha vždy jistým způsobem znamená také předvolávat („convocare“) ho před soud, obviňovat ho, tak jako to činil Jób před tím, než beze slov stanul před Božím zjevením. Tato charakteristika představuje paralelu k možnosti vidět Boha. „Vidět“ Boha, stejně jako „vyslovit ho“, znamená zemřít, protože to znamená zrušit posvátnost bytosti, která je „naprosto odlišná“. Bůh se však odevzdal jazyku lidí, stejně jako se odevzdává jejich pohledu. To je rouhání, pro které je sám Ježíš souzen a odsouzen. Jméno a Vtělení stojí ve stejné linii; je to dynamika kenoze, tedy kříže.

Proto první křesťané budou moci vidět v Kristu „zvěcněné“ Jméno Boží. V anonymní homilii ze 2. století čteme: „Jménem Otce je nyní Syn.“ V tomto pojetí druhé osoby Nejsvětější Trojice se spojují dvě tradice: pohanský Logos a hebrejské „Jméno.“ Od klasické stoy až po Filóna má Logos především demiurgický a kosmologický charakter. Toto „Slovo“ stvoření bude ztotožňováno s různými starozákonními personifikacemi, jako s Moudrostí, Zákonem, Šekinou, Jménem.

Kristus však není pouhou syntézou těchto dvou tradic. V jeho smrti – zmrtvýchvstání dochází k zavržení, které nemá obdob, které popírá veškeré očekávání a zároveň je přivádí k jeho maximálnímu naplnění, které by si nikdo nikdy ani nebýval představil. Kristus na kříži je Logos tvořivý až k smrti, Moudrost až k pošetilosti a pohoršení, Zákon až k odsouzení, Šekina až k nepřítomnosti, Jméno až k tichu, Obraz až ke ztrátě jakékoliv podoby. Kříž odhaluje Jméno jako vrcholné rouhačství, protože v sobě obsahuje rouhání člověka, který chce vlastnit Boha. Tomu, kdo chtěl zrušit božskou transcendenci, se Kristus daruje jako Jméno, aby ho mohl „žvýkat“, a tak překlenuje veškerou vzdálenost mezi transcendencí a imanencí, prostor posvátnosti. A proto „Svaté je jeho Jméno.“

K monogramu IHS jezuité připojili tři hřeby, které upomínají na tři řeholní sliby – chudobu, čistotu a poslušnost. V některých variantách jsou tyto hřeby zabodnuty do srdce.

Zdroj: www.gesuitinews.it, Foto: Oranti di Strada

 odeslat článek     vytisknout článek